Lidé, ekonomika, náboženství, merengue ...

 

OBYVATELSTVO

Dominikánská republika má osm milionů obyvatel, z toho 41 procent obyvatel je mladších než 15 let. Většina obyvatel jsou míšenci (75 procent), kteří se hrdě hlásí ke španělskému původu. Bělochů je tvoří 15 procent, černochů pak 10 procent. Ve městech žije přes 60 procent lidí (jen v hlavním městě Santo Domingu je to více než 2,5 milionu, v Santiagu pak cca 700 000 obyvatel). Odhaduje se, že 30 - 40% obyvatelstva neumí číst a psát. Průměrná délka života je u mužů 67 a u žen 73 let.

Na venkově se žije velice prostě, lidé se živí zemědělstvím a chovem domácích zvířat. Příroda je štědrá a nic nenutí venkovany k usilovné práci. Bydlí v malých domcích bez tekoucí vody, kanalizace a příslušenství, domky se skládají z ložnice a obytné místnosti, kuchyň je jen přístřešek za domem.

Dívky se vdávají velmi mladé. Lidé ve městech bydlí v moderních několikapatrových domech s příslušenstvím.

Dominikánci o sobě hrdě tvrdí, že jsou sice chudí, ale umějí se ze života radovat a smát se. Pohrdají sousedními Haiťany ( jsou to pro ně "negros from Africa" ), kteří patří mezi nejchudobnější lidi na světě a ilegálně si v Dominikánské republice vydělávají prací, kterou by žádný Dominikánec nedělal.

EKONOMIKA

Až do 70. let 20. století byla ekonomika Dominikánské republiky založena především na zemědělství a vývozu surovin, což se pozvolna změnilo na vývoz „služeb". Na první místo se dostala turistika. Dominikánská republika má největší nabídku ubytovacích kapacit v celém Karibiku - více než 37 000 lůžek. Velká většina hotelů byla postavena až v 80. letech. Ročně sem přijíždí 2,5 milionu turistů. Stále více přichází ke slovu také turistika dobrodružná (výpravy do hor, rafting apod.). Turistický průmysl je kontrolován velkými mezinárodními touroperátory a v managementu hotelů jsou téměř výhradně cizinci. Dvě třetiny návštěvníků jsou z USA, přijíždějí často i na prodloužené víkendy.

Lehký průmysl je založen na levné pracovní síle v manufakturách bezcelních zón. Země má velice dobrou polohu pro obchod - zejména s USA. Hrubý národní produkt, se ročně pohybuje kolem 12 miliard dolarů.

Zemědělské produkty, určené na vývoz, jsou cukrová třtina, káva, kakao a tabák. Vyváží se rovněž ovoce (zejména v zimě do Spojených států - avokádo, mango, banány, ananas, limetky, jahody), během celého roku se vyváží také kokosové ořechy, rýže, kukuřice, brambory, fazole, koření, oříšky, mandle a citrusové plody.

Země má obchodní zásoby zlata, stříbra, niklu, bauxitu, mědi, mramoru a sádry. Těžba polodrahokamů larimaru a jantaru je určena pro místní zpracování a prodej suvenýrů.

Bankovnictví je pod kontrolou státní Centrální banky, v zemi působí 15 soukromých obchodních bank.

V Dominikánské republice je vysoká nezaměstnanost (odhaduje se až na 30 procent), která nutí místní obyvatele k emigraci, zejména do USA. Naopak v zemi žije ilegálně přes milion černých Haiťanů, kteří pracují zejména při sklizni třtiny.

 

NÁBOŽENSTVÍ

Více než 90 procent obyvatel vyznává římskokatolické náboženství, dále jsou v zemi evangelíci, adventisté sedmého dne, baptisté a mormoni ... . Židovská víra se koncentrovala na severu ve městě Sosua. Tato část země je celkově poměrně civilizovaná ( mimo velkých měst ).

 

VZDĚLÁNÍ

Školní docházka je osmiletá a povinná, ovšem její nedodržování není trestné, jako tomu bývalo za diktátora Trujilla. Zvláště na venkově se rodiče domnívají, že školní docházka je pro děti jen ztrátou času. Odhaduje se, že půl milionu dětí nechodí do školy. Po osmileté základní škole následuje čtyřletá střední škola. Povinným jazykem je kromě "rodné" španělštiny také angličtina. Znalost tohoto jazyka je sice u většiny obyvatel nevalná, nicméně alespoň několik slov ti, kdo do školy chodili, umí.

Další stupeň vzdělání nabízí v Dominikánské republice 27 univerzit. Často zde studují nejen místní, ale i zahraniční studenti, protože je to nejlevnější způsob, jak získat doktorát.

 

NÁPOJE

Z nápojů dávají místní lidé přednost pivu a rumu. Říká se, že vypijí na osobu a den půl litru rumu. Když jdou na skleničku, označují to obratem: jdeme na vitaminy. Z domácí produkce místních šesti lihovarů se vyváží pouze pět procent rumu. Nejznámějšími značkami jsou Barcelo, Bermudez a Brugal. Turisté hojně pijí koktejly : Piňa Colada (ananasový džus, kokosová šťáva, rum a velké množství ledu), Cuba Libre rum s coca colou a ledem a další kombinace likérů, rumů, džusů. Místní barmani zručně připraví neuvěřitelné kombinace.

Poměrně dobře chutnají místní piva. Nejoblíbenější značkou je Prezidente, Quisquieya a Bohemia.

V hotelích "all inclusive" je v ceně podávání nápojů alkoholických, nealkoholických. V lepších ( např. Natura Park v Punta Cana ) pak podávají v neomezeném množství vše od piva po desítky druhů koktejlů, vína, šumivých vín, rumy, whisky, Martini Bianko i Dry a nápoje dalších všemožných i nemožných značek.

 

MERENGUE

Merengue není jen národní hudba a tanec, ale je to snad i životní styl. Zní ze všech rozhlasových stanic, na plážích, v barech. S merengue se turista setká hned na letišti po přistání a provází ho nepřetržitě od rána do večera. V hotelích se pořádají kurzy tohoto tance (mnohdy zakončené i certifikátem), tančí se na diskotékách, na ulicích, za pulty při práci, prostě neustále a všude. Barman horní částí těla bez pohybu zachová důstojnost svého povolání, avšak spodní část těla skrytá bar pultem tančí. Číšnice nese nápoj s úsměvem a zpěvem. Večerní představení v hotelech zahajuje merengue.

O jeho vzniku se traduje několik historek, jejichž začátek shodně spadá do roku 1844. Nové melodie se staly součástí běžného dominikánského života. K hudbě se pak přidal tanec, který údajně také vznikl náhodou.

Merengue zachvátí i Evropana a není problém si hezké cédéčko zakoupit a přivézt domů.

Nástrojová obsazení kapel nejsou pro nás neobvyklá. Až na to, že muzikanti používají vedle nástrojů špičkových značek obyčejná struhadla na banány s jakousi vidličkou z drátů pro zvýraznění rytmu kapely. Dominikánci jsou na svůj tanec hrdí a tvrdí, že merengue je jejich duše. Ukázky ZDE

 

SUVENÝRY

Larimar ( Dolphin Stone )

je snad největší dominikánskou specialitou.

Je to polodrahokam, který se jinde na světě nevyskytuje.

Historie je poměrně mladá, datuje se teprve od roku 1974, kdy jakýsi člen mírových jednotek, které v Dominikánské republice pobývaly, našel na jižním pobřeží zajímavě zbarvený kámen, a přinesl ho místnímu klenotníkovi Míguelu Mendezovi, aby z něj nechal zpracovat nějaký šperk pro manželku. Mendez souhlasil a vytvořil první klenot z neznámého bleděmodrého polodrahokamu. Kámen nazval podle své dcery Larisy, které zkráceně říkali „Lari", a kvůli barvě, připomínající moře, přidal i španělské slovíčko „mar".

Vytěžený larimar se zpracovává jen v Dominikánské republice a tak šperky z něj patří mezi nejtypičtější suvenýry. Nejvzácnější larimar má světle modrou barvu s mléčnými žilkami, nejobyčejnější má jednolitou modrou barvu bez žilkování.

 

Dominikánský jantar

je znám tím, že má nejvíce barevných odstínů a je  nejprůzračnější na světě. V Santo Domingu a v Puerto Plata jsou Muzea jantaru, v nichž jsou i prodejny šperkařských výrobků.

 

Typická místní keramika

je zdobena tropickými motivy, oblíbené jsou rovněž repliky kultovních sošek původních indiánských obyvatel Taínů.

Sošky se dělají rovněž ze dřeva tropických stromů. Keramické i dřevěné jsou pak typické dominikánské sošky „bez tváře". Figurky, které nemají tvář, symbolizují smíšenost ras na ostrově Hispaniola.

 

Naivní malířství

je vidět všude, kam se jen podíváte. Setkáte se s ním na plážích, v hotelových halách i v galeriích.

Motivy naivního umění přišly do Dominikánské republiky ze sousedního Haiti a Haiťané je často i jako námezdní malíři Dominikánců malují.

Obrazy jsou typické pestrými barvami a množstvím postav, zachycených zejména při práci či meditaci.

 

Rum

patří mezi klasické suvenýry. Na trhu je mnoho druhů tohoto nápoje, prodávají se v nejrůznějším balení.

Doutníky a cigára patří k této zemi snad ještě již více než ke Kubě. Dominikánská republika už v jejich vývozu Kubu předběhla. Rukodělnou výrobu doutníků můžete vidět v továrně Leon Jimenes v Santiagu. V dílnách manufaktury s 100 letou tradicí pracuje cca 3500 zaměstnanců, kteří si svého řemesla velice váží. Je to řemeslo v Dominikánské republice uznávané a také na místní podmínky dobře placené.

 

Doutníky

se točí z několika druhů tabáku - mísí se tabák dominikánský, kubánský, kamerunský a americký. Dovnitř doutníku patří tabák dominikánský a kubánský, zevní listy jsou z Kamerunu a Spojených států. Jen do USA se z Dominikánské republiky ročně vyváží na 140 milionů doutníků a cigár.

Nahoru