Před pár lety jsem popisoval, jak se odborníci obávali deflace. Dnes je situace naprosto jiná. Již několik měsíců je tu dvojciferná inflace. Zdražuje se úplně vše. Je menší spotřeba, ale obchodníci potřebují zisky neustále. A tak nám zdražují vše i co by zdražovat nemuselo. Inflace požírá úspory, pokud někdo nějaké má. Proto si naši ústavní činitelé musely zvýšit gáži. Učinili tak i jejich kolegové v Bruselu.
Zde je původní text
Deflace je pokles cenové hladiny v v určitém období (většinou jeden rok). Zpravidla se měří indexem spotřebitelských cen. Opakem deflace je pak inflace.
Česká národní banka se deflace bojí. V listopadu 2013 se proto rozhodla zahájit devizové intervence. Začala tisknout koruny a nakupovat za ně do svých devizových rezerv eura. Tím uměle udržovala kurz české měny slabší než 27 korun za euro po dobu 41 měsíců.
Není mi zcela jasné, jak odborníci míru inflace či deflace vyhodnocují. Můžete namítnout, že k tomu slouží "spotřební koš". Za totáče jsme říkali, že zlevnily lokomotivy a ty mají ve spotřebním koši velkou váhu.
Potraviny však zdražují o desítky procent, energie jak by smet. Že by zlevnily boty, benzín či auta jsem si nějak nevšiml a přesto podle dnes zveřejněných údajů vzrostla v dubnu 2019 cenová hladina meziročně jen o 2,8 %.
Nějak se mi to nezdá a obrázky z letáků níže vám možná moje pochybnosti potvrdí.
Já se teda deflace rozhodně nebojím. Ale inflace mi vadí!