Pražský Semmering - výlet motoráčkem

 

 

 

 

 

 

 

Aneb Rumunsko před 50 lety

sepsáno 9.5.2011

 

Z prahy 6 v této stati malinko odbočím, i když ne zcela. Jeden konec výletu v Praze 6 začíná. Končí však v centru na hlavním nádraží.

Mnoho lidí tvrdí, že výlet motoráčkem po trati "pražského Semmeringu" je romantický zážitek plný nostalgie.

Protože jsem již asi čtvrt století nejel vlakem, nechal jsem se k výletu snadno zlákat. Jízdní řád je celkem dostupný jak na internetu, tak v tištěné podobě vydané PIDem ( Pražská integrovaná doprava ).

Dle jízdních řádu vyjíždí Pražský motoráček z nádraží Praha - Řepy. Marně jsem však jmenované nádraží hledal v mapách. A tak jsem se rozhodl, že zajedu na nádraží Praha Zličín a zeptám se, odkud je specielní historický vlak vypravován. K mému úžasu jsem zjistil, že nádraží Praha Zličín je vlastně Nádraží Praha Řepy. Prý se starosta o název nějak s někým pře. No budiž. Žijeme přeci ve zmateční době.

 

Štípli jsme si jízdenku za 26 Kč a šup do vagónu. Nastupování není rozhodně bezbariérové, odhaduji, že první schůdek vagónu je ve výšce tak 70 cm. Pohodlně jsme se však posadili, narváno ve vagonu nebylo. Pár minut před odjezdem motoráček nastartoval a přesně ve 12.45 hodin vyrazil na trať trasy Buštěhradské dráhy vybudované v letech 1868-1872.

Sedl jsem si na pravou stranu vagónu ve směru jízdy. Asi to nebyla dobrá volba. Mnoho toho z okna vidět není. Nejprve zmalovaná zeď průmyslového areálu. Pak vede cesta "lesem", v kterém mne udivují paseky pokryté igelity a odpadky. Zahlédl jsem i nějaké spoluobčany bez domova. První zastávka je Praha - Stodůlky, pak následuje Cibulka, Jinonice, Žvahov, Smíchov severní nástupiště a nakonec hlavní nádraží.

Praha - hlavní nádraží.

Přesně na čas ve 13.14 hodina dorazil motoráček na hlavní nádraží. NNa nástupišti 1a nás přivítalo pěkné sousoší - na to se peníze nějak asi našly.

 

 

Do odjezdu zpátečního vlaku zbývá asi 3/4 hodiny a dle průvodčího se motoráček z 1a ani nehne. Tak si nádraží trošku prohlédneme. Rychlíkem z Grazu právě přijela nějaká delegace ( je přeci významný den 8.5. ), stráž tvoří špalír. Delegace je přivítána panem Veiglem a my sjíždíme do podchodu. Zde je čisto, spousty oběžných obchodů a občersvení. To nás moc nezaujalo a tak vystoupáme do historické budovy hlavního nádraží. Běda, běda třikrát běda. Netřeba nic psáti. Fotografie nelžou.

Blíží se 14.00 hodina a tak raději zpět do motoráčku. Ale pozdě. Je narváno. Moc toho při zpáteční cestě neuvidíme. Něco však přeci :

 

Tak jsme si užili romantiku Pražského Semmeringu do sytosti. Rumunsko hadr. A že prý jsme kultůrní národ.