Palackého ulice v Mladé Boleslavi

 

Připomínky a doplnění k fotografiím

 

Moje vzpomínky

Křižovatka Palackého ulice s Bezručovkou byl svět mého mládí. Sice v mém útlém dětství jsme snad bydleli s rodiči někde ve Šmilovského ulici. To však je mimo moji paměť. Palackého ulici v Habeši do mých cca 15 let vidím dodnes zřetelně. Náš byt se nacházel v přízemí v rodinném domku.
Výraz byt je trošku na dnešní poměry nadnesený. Tvořily ho dvě místnosti a spíž na chodbě. WC jsme sdíleli s dalšími dvěma partajemi a v zimě tam topila patrolejka proti zamrznutí vody. Koupelna se v domě žádná nekonala nekonala. Pro celý dům byl společný jeden vodovodní kohoutek, odpad však nefungoval a tak jsme splašky vylévali na zahradu. Byt jsme vytápěli pomocí kamen Club, máma vařila na jakémsi sporáku na pevná paliva. To palivo jsme měli uskladněné v dřevníku na dvoře. Když nám uhlíři sklopili třicet metráků uhlí na ulici, do dřevníku jsem nosili cca 25 m ručně.

Pokud nám připadl den koupání, snesli jsme z mezipatra pozinkovanou vanu do kuchyně, do prádláku jsme na chodbě natočili vodu, na sporáku jsme ji ohřáli a nalili do vany. Po koupání jsme vodu z vany vybrali a odnosili jsme ji na zahradu.

Sladkou tečkou našeho bytu byla pak mokrá zeď v rohu obýváku směrem do ulice. Na jaře bylo zdivo mokré až do stropu, v ostatních ročních obdobích to bylo méně. Asi tak metr od hnijící dřevěné podlahy.

 

Ale popis bytu je jen tak na okraj. Jeho vlastnosti mne moc netrápily.

 

Důležitá pro mne byla zahrada. K užívání jsme jí sice moc neměli. byl to ale ráj. Majitelky domu KM&BM byly pěstovačky všeho možného. Jahody, angrešty, rybízy, mirabelky, maliny, hrušky, lískové oříšky atd. A tak jsem často zneužíval příhodné situace a zásobil jsem se vitamíny zralých plodů.

Sám jsem se marně snažil něco pěstovat na stinném záhonku pod oknem kuchyně. Byla to však marnost. Raději jsem sklízel u odborníků.

Zahrada byl poměrně velká, uprostřed altán, dvě vysoké břízy, čtyři vzrostlé smrky a mezi nimi pískoviště. Oplocení do ulice bylo ze vrostlých pámelníků, kde žila spousta barevných šnečků.

I přes tyto nuzné podmínky bydlení bylo v našem bytě veselo a uliční výbor měl stále co řešit. Mohly za to časté návštěvy přátel mých rodičů. Pamatuji Bořivoje Kořínka skvělého automobilového závodníka, trumpetisty Pepíka "Fukse", Dále pak "Venca Vondrlík", "Dědek patětej", Venca Flek a další.

 

Jak léta přibývala, začínal jsem ulitu zahrady u domu pomalu vynechávat. Pochopil jsem, že naše bydlení má pro mě strategickou polohu. V Bezručově ulici byla prodejna potravin "U Šalerů", na rohu ulic Sirotkova a Fučíkova byla mlékárna, a tuším masnu na rohu ulic Nerudova a Fučíkova. Ani to však pro mě nebylo úplně důležité.
 

Strategická poloha bydliště v Habeši znamenala, že na sever vedla Palackého ulice z tehdejšího města ven. Město zde vlastně končilo Erbenovou ulicí. Po levé ruce byl pak umělý kopec zvaný "Škvárák". Pár domů stálo ještě u křižovatky s Máchovou ulicí. V té době ještě nebyl v cestě do Kosmonos fotbalový stadion. Polní cestě jsem říkali "Na pískách". Tam jsem chodívali za babičkou a dědou do Kosmonos.

Bezručova ulice od nás vedla na západ. Bydlelo v ní spousta kamarádů a spolužáků. Tudy jsme chodívali sáňkovat na "Jirkov", prudký to svah končící plotem zahrad. Toto místo bych zřejmě nenašel.

Jižní směr Palackého mě devět let vedl za základním vzděláním do škamen 5. ZDŠ.

 

Pamětník a autor : Jaroslav Votava, jv@aktualita.cz (opište)